blog Bláznivá matka

Přibližně deset let žiji s pubertou. A pořád se to zhoršuje.

To bude asi tím, že nejsem normální. Mnoho lidí matky s vícero dětmi považuje za nenormální. Já znám matky s pěti i šesti dětmi a jsou celkem v pohodě. Já mám děti jenom čtyři.

Můj život s pubertou začal, když naší prvorozené byly 4 roky. Měla roční sestřičku a vyváděla tak, že jsem si byla jistá, že mě ve skutečné pubertě už nemůže nic překvapit. A to byl životní omyl!

Její puberta byla celkem snesitelná, kromě občasných hádek, které trvají dodnes a vyřešila je elegantně tím, že odešla na internát.

Pak ji následovala se svou melancholickou pubertou sestra. Kdo nemáte doma melancholika, nevíte, co to je, když vyběhne z pokoje a pláče tak hlasitě, že si myslíte, že její nejlepší kamarádku přejel vlak nebo přinejmenším ji vyhodily z domu. Když ji nechám vyplakat, obleče si na sebe veselý overálek s kostrou a poskakuje bujaře po domě v nejlepší náladě (až do nejbližší tragédie)..

A zatím poslední pubertální kapka je náš prvorozený syn.

Jeho puberta je tichá, až ignorující. Kompjuter a sluchátka jsou nejvěrnější přátelé do pozdních nočních nebo brzkých ranních hodin.

Zatím nevím, co je lepší, ale napjatě čekám, co mi příroda ukáže na našem posledním, který letos oslavil 10. narozeniny.......

Blog