Čtvrtá puberta

A je to tady!

Čtvrtá puberta k nám do naší harmonické rodiny vlétla jako průvan.

Nevidíte ho, neslyšíte ho a přesto vás ničí a táhne vám na nohy.

Moje děťátko, které ještě před nedávnou dobou tvrdilo, že nikdy mít pubertu nechce, protože mělo zkušenost s pubertami svých sourozenců, se neubránilo přírodě a podlehlo. Myslím, že se s ním příroda moc nedohadovala, prostě stouply hladiny hormonů, v mozku se zablokovala cesta napojení na korová centra (tzn. zmizela schopnost normálně uvažovat a jednat) a bylo vymalováno. Chceš, nechceš? Nezájem. Já, jako příroda mám své povinnosti a kdybych se měla každého ptát, tak se nikam nedostaneme a jako lidstvo to můžete zabalit!

A tahle puberta stojí za to! Je ukecaná!

Jak vypadá ukecaná puberta?

Řeknete jedno slovo např. žákovská a sesype se na vás vodopád přibližně stopadesáti slov, z nichž ani jedno se rozhodně žákovské knížky netýká. Dá mi vždycky velkou práci klíčové slovo udržet v hlavě, kde to vypadá jako v úle plném rozzuřených včel, a pak ho odvážně vyslovit znovu. Množství slov plynoucích mi v odpověď se zvětšuje exponenciální řadou, takže už napodruhé je jich strááášně moc a když to dám i potřetí, tak už si držím uši a ječím: "Ukaž mi žákovskou a nic u toho neříkej!"

Mám pocit, že kdybych měla dětí deset, tak mě každá puberta dostane na kolena.

Takže teď nemůžu dělat nic víc, než se modlit (když už jsem na těch kolenou) za sebe a svoje děti, abychom společně tu dobu pubertální ve zdraví (hlavně psychickém) přežili.